Naše včely

Včelky chováme již bezmála 3 desítky let a pořád se máme co učit, abychom jim dokázali co nejlépe porozumět a vyhovět jejich potřebám. Přečetli jsme mnoho knížek, zhlédli nemálo odborných videí, vyslechli nepřeberné množství zkušených včelařů, abychom vstřebali jejich informace "tak to dělám já", sledujeme přírodní procesy ve vztahu ke včelám, zkrátka děláme vše pro to, abychom co nejlépe a co nejcitlivěji vnímali život našich včelstev, uměli správně a včas reagovat na dění v tom kterém úle ve včelíně, ale přitom nerušili přirozený život včelstva jako jedinečného organismu přírody.

Život včelstva jako superorganismu, který nikdo neřídí, přitom každý jednotlivec, který je jeho součástí, ví přesně, kde je jeho místo a co má dělat, je doslova fascinující. Na jedné straně naprostá nezávislost na člověku ke svému přežití v přírodě z něj činí silně zranitelný organismus v rukách včelaře, který životu včel nerozumí nebo provádí špatné zásahy ve včelstvu ve špatné době. Včelařství se rozhodně nedá naučit během krátké doby, což v případě chovu včel klidně znamená i deset let. Moudří dlouholetí včelaři sami přiznávají, že se učí celý život, protože každý rok má jiné přírodní podmínky a včely na ně také jinak reagují. O tom, že doba je stále složitější a staří včelaři se nemuseli tak často a tak složitě potýkat s nemocemi včelstev, není nutné se ani zmiňovat. Měnící se životní prostředí nedělá starosti jenom lidem, ale doslova všemu živému, včely nevyjímaje.

Samozřejmě i my se učíme svými vlastními chybami, které jsme učinili neznalostí nebo nepochopením některých procesů, které v životě včelstva někdy nastanou. Snažíme se však ze svých chyb poučit, aby se již neopakovaly a tento proces vlastního sebevzdělávání v praxi nás snad asi nejvíce posouvá dál. A to, že včelařství není jednoduchá záležitost a utrpíte spoustu proher i několik let po sobě, je zřejmě to, co vás ke včelám připoutá navždy.